PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po tom, čo sa na vrchole (relatívnej) slávy nečakane rozpadli THE HIDDEN HAND, sa nezdalo úplne nepochopiteľné, že Scott „Wino“ Weinrich oznámil sólovú dosku. Ale už letmý pohľad do jej bookletu odhalí, že to bolo trochu inak: Winovi sa len zrazu uvoľnil priestor, veď niektoré skladby na „Punctuated Equilibrium“ sú postavené na riffoch starých tri desaťročia. „Vyvrcholenie dávneho sna,“ takto sám autor popisuje svoje dielo.
A ten vek je počuť: ak je niečo, čo Wina skutočne netrápi, tak je to naháňanie trendov a snaha o „modernosť“, nech ňou je čokoľvek. To, že o tejto legende amerického undergroundu dnes počuť o čosi viac, je – pri všetkej úcte k Winovi – zásluha iných, zhoda okolností, presne tá, ktorá pod svetlá reflektorov vytiahla EARTH.
„Jedna z vecí, ktoré som o sebe zistil, je to, ako vnímam úspech. Nie je to bohatstvo a sláva, ale vplyv na životy ostatných. Moja filozofia tkvie v tom, že využívam hudobný talent, ktorý mi bol dopriaty – a cez neho prinášam radosť ostatným.“
Takto skromná a neambiciózna je celá doska. „Punctuated Equilibrium“ – terminus technicus z evolučnej biológie – je hlavne o svojom autorovi, v motorkárskych textoch o cestách a ženách ťažko hľadať viac, než skladačku čriepkov z tých troch dekád Winovho života, ktoré hudobne pokrýva. Vo väčšine skladieb sa nachádza silný nosný riff – už úvodná „Release Me“ mnoho naznačí – ozdobený len zriedkakedy inak, než striedmym doprovodom basgitary a bicích. Winov hlas z polovice trate medzi Lemmym a Ozzym je najjasnejším poznávacím znamením a jasným spojením so SAINT VITUS, THE HIDDEN HAND alebo THE OBSESSED. Z desiatich piesní (tri z nich sú inštrumentálky) tak vyčnievajú tie istým spôsobom extrémne: titulná vypaľovačka vo vysokom tempe a naopak „saintvitusovská“ doomová reminiscencia „Eyes Of The Flesh“.
Zbytok, evokujúci tu LED ZEPPELIN (bluesové korene je cítiť), tu BLACK SABBATH (ako inak), nedotvára nič viac (ale ani nič menej) než nenápadný, ale sympatický album človeka, ktorý zmenil nejeden hudobný život, ale svoj vlastný neposunul ani o piaď. Presne v duchu vedeckej teórie punctuated equilibrium, prerušovaných rovnováh. O druhoch, ktoré sa počas temer celej svojej existencie evolučne nevyvíjajú.
Nenápadný, ale sympatický album človeka, ktorý zmenil nejeden hudobný život, ale svoj vlastný neposunul ani o piaď.
7 / 10
Scott ''Wino'' Weinrich
- gitara, spev
Jean Paul Gaster
- bicie a perkusie
Jon Blank
- basgitara
+
J. Robbins
- klávesy
Steve Fisher
- gitara
1. Release Me
2. Punctuated Equilibrium
3. The Woman In The Orange Pants
4. Smilin' Road
5. Eyes Of The Flesh
6. Wild Blue Yonder
7. Secret Realm Devotion
8. Water Crane
9. Gods, Frauds, Neo-Cons And Demagogues
10. Silver Lining
Punctuated Equilibrium (2009)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Southern Lord
Stopáž: 42:24
Produkce: J. Robbins a Wino
Studio: The Magpie Cage
Člověk docela žasne jak se dá z týhle vody pořád vařit nápaditá muzika...tohle mi dost sedlo.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.